Nahlédnutí do Severní Koreje

Otočení klíčů v zapalování, motor se rozeřval, do toho vyhrávala čínské pop music. Pod námi plynula blátivě hnědá řeka Yalu, nad námi svítilo sluníčko. Spěchali jsme ke svému cíli, k Sinuiji v Severní Koreji.

Nahlédnutí do Severní Koreje

Nesměli jsme však v Severní Koreji zakotvit a legálně stanout na její půdě. Dostali jsme se však tři až čtyři metry na břeh v pohraničním městě Sinuiji.

 

Z této výhodné pozice jsme tak mohli nahlédnout do tohoto uzavřeného státu, a to bez komplikovaného papírování, kontrol v zázemí a formalit spojených s cestou po souši. 


Cesta do Sinuiji začala v čínském pohraničním městě Dandong, kam se dostanete vlakem z Pekingu za jednu noc. Dandong stojí na březích řeky Yalu, ve které ho místy jen několik metrů vody odděluje od Sinuiji na severokorejské straně, a kde žije kolem 250 tisíc obyvatel.

 

Dandong je plný rušných kaváren, barů a stánků se zbožím dovezeným se Severní Koreje, jako jsou cigarety a mince. V létě však město zaplní davy turistů, které všechny přitahuje jediné: možnost nahlédnout do Severní Koreje.

 

Když jsem se ubytovával v hotelu Crown Plaza Dandong na nábřeží, měl jsem dokonce možnost zaplatit si nadstandardní pokoj s výhledem na krajinu Severní Koreje.

Nahlédnutí do Severní Koreje


Za vodou se zvedají zelené kopce Severní Koreje. Na rozdíl od Dandongu tam však nenajdete žádné výškové budovy a jen nepatrnou aktivitu. Nejvyšším umělým objektem je obrovské ruské kolo, o kterém místní říkají, že ho nikdy neviděli v chodu. Jednoho dne se prostě objevilo zřejmě jako neobvyklá demonstrace prosperity.


Přes řeku Yalu mezi Čínou a Severní Koreou leží trosky Mostu přátelství. Byl postaven v roce 1911 na oslavu spojenectví mezi těmito zeměmi, avšak zničen v Korejské válce Američany. Dnes je most turistickou atrakcí, za 30 jenů můžete jít do jeho poloviny, kde leží ve vodě poškozené betonové základy.

 

Přímo naproti na severokorejském břehu stojí velký bílý tobogan, nikdy nepoužívaný, avšak bůhvíproč vloni postavený. Dalekohledem můžete na břehu zahlédnout i pár lidí. Turisté se fotí u severokorejské vlajky na čínské straně mostu, přičemž mají krajinu Severní Koreje v pozadí.

 

Poblíž spojuje Čínu a Severní Koreu jiný funkční most, který je však přísně střežený. Každý den tudy projede jen několik vozidel, občas i malý autobus s čínskými turisty.

 

Většina turistů však nemůže překročit hranici autobusem, a i ti, kdo mohou, se musí potrápit získáním povolení, papírováním a ostatní související byrokracií.


Proto jsem raději plul lodí, což byla jediná možnost jak se dostat co nejblíže Severní Koreji bez vstupu do ní. Vyhnul jsem se překupníkům, kteří obtěžují turisty na ulicích, a na jednom z četných mol si zaplatil místo na lodi. V motorovém člunu spolu s asi 30 dalšími zvědavými turisty jsme pak překročili řeku proplétajíce se mezi směsí čínských a severokorejských kotvících člunů.


Když jsme se přiblížili k severokorejskému břehu, pobřeží připomínalo město duchů. Někteří místní seděli u svých domů, další pomocí malých nástrojů kopali u toboganu. Holčička v červených botách běžela za svojí matkou, což byla jediná osoba, kterou jsem viděl se pohybovat trochu rychleji.


Jak jsme pokračovali podél břehu, jakýsi muž na nás pomalu zamával z malé rezavé paluby člunu. Jak jsme se posunovali na sever, zahlédl jsem bílé domky v japonském stylu.

 

Pár lidí se koupalo v blátivé vodě, ozbrojení hlídači nás sledovali. Vojáci byli umístěni v malých chatrčích, jiní pochodovali a hlídali břeh. Vojáci stejně tak jako obyvatelé vypadali drobní a hubení.


Později jsem mohl pozorovat i další detaily: malou školu s rozbitým oknem nebo prašnou cestičku podél břehu. Nejvyšší budova, kterou jsem viděl, neměla více jak dvě poschodí. Při ohlédnutí se na Dandong byl tento kontrast výrazný.


V noci Dandong ozáří neonové barvy a lidé zaplní bary a kavárny. Temnota na druhé straně řeky Yalu působila, jako by tam nebylo nic. Přesto nás Severní Korea tiše pozorovala.  

 

comments powered by Disqus