Běžecké lyžování
Většina lidí ze zimních sportů upřednostňuje raději sjezdové lyžování. Pokud však omrzí dlouhé vyčkávání v řadách a na drahé vleky se nedostávají finance, je na čase vyzkoušet něco nového. Jak sjezdové lyžování, tak i běžecké lyžování jsou účinnými prostředky při spalování energie.
Sjezdové lyžování klade velké nároky na celý organismus, ale z pohledu udržování štíhlé linie je to činnost, jejíž efekt je menší. Hlavním důvodem je fakt, že sjezd je jen krátkým časovým úsekem z celkové lyžovačky. Většinu času člověk stráví čekáním v řadě na vlek a časem, než se vyveze na kopec. Při běžeckém lyžování v řadách stát nemusíte. Stačí jen vyrazit do přírody.
Běžecké lyžování je mnohem náročnější a z pohledu spalování tuků a hubnutí efektivnější. Vzhledem k povaze činnosti, při které se zapojují spolu s nohama i ruce, klade tato činnost nároky na celé tělo. Hlavní podíl při práci nesou velké svaly nohou. Zapojují se zejména tříhlavý sval lýtka, čtyřhlavý sval stehna, hýždě a velké přitahovače.
Mezi hlavní ukazatele vytrvalosti patří maximální spotřeba kyslíku. Je zajímavé, že rekord nejvyšší naměřené hodnoty z pomezi všech sportů byl právě u běžců na lyžích. Tyto výsledky měření jen potvrzují velké nároky tohoto sportu na funkční zdatnost organismu. Energetický výdej bychom mohli porovnat s během, ale i s ním vyjde běžecké lyžování o něco náročněji. Další specifické rozdíly v energetickém výdeji jsou spojeny s technikou, s kvalitou sněhu, s kvalitou lyží a jejich voskováním. Významnou charakteristikou je trať, resp. její členitost a převýšení. Maximální napětí je tak střídané uvolněním v podobě sjezdů. Toto vše klade na organismus běžce velké nároky.
Každý, kdo chce běhat na lyžích, potřebuje vosky a musí znát, jaký kdy použít. Může se stát, že od běžeckého lyžování odradí voskování. Je to škoda, protože na tom nic není. Pochopitelně, že taková příprava lyží bude jiná u závodníka než u rekreačního sportovce. Pro průměrného lyžaře bude základním kritériem návod, který bývá obvykle přímo na obalu vosku. Volbu vosku především ovlivňuje teplota a druh sněhu. Vosky jsou pro snazší orientaci označeny různými barvami. Velmi zjednodušeně (pro nový sníh): zelený vosk je pro teplotu od -2 ° C a nižší, modrý od 0 ° C do -2 ° C, fialový je vhodný pro teplotu kolem 0 ° C, žlutý od 0 ° C do 2 ° C a červený pro sníh od 2 ° C a výše. Upozorňujeme, že takové dělení platí pro nový sníh. U starého jemnozrnného sněhu jsou rozdíly větší, přičemž fialový vosk je opět uprostřed pro teploty kolem 0 ° C. Při klasické lyžařské technice se voskuje střední část lyží. Na lepší roztírání se obyčejně používá například korek.
Běh na lyžích je nenáročný na zvládnutí techniky. Osvojí si ji i průměrně pohybově zdatný člověk a to v průběhu krátkého času. Tratě bez náročných stoupání a sjezdů poskytnou rekreačním sportovcům možnost vydatného tělesného pohybu a vlivem prostředí i formu relaxace.
Autor: Lenka Kostková
