Fascinující sečuánsko-tibetská dálnice

„Dvojitá duha, podívejte!“ vykřikl jeden z cestujících v autobuse. Byly jsme kdesi v horách Hengduan , které se rozpínají v západní části čínské oblasti Sečuan. Stovky metrů pod námi visel nad roklí dvojitý kaleidoskop barev.

Fascinující sečuánsko-tibetská dálnice

Ten pohled byl snad jediným světlým bodem této namáhavé cesty jedním z nejodlehlejších regionů světa. Dvoutýdenní cesta zahrnovala spoustu nepříjemností, od poruch autobusu přes policejní zátarasy a stálá zpoždění až po bolesti hlavy a další potíže spojené s nadmořskou výškou.


To vše je ale cena za prožití fascinujících krás sečuansko-tibetské dálnice, která patří na světě k nejnebezpečnějším, nejvýše položeným a nejnáročnějším.


Většina více jak 4 000 km dlouhé trasy mezi hlavním městem Sečuánu Chengdu a tibetským hlavním městem Lhasou prochází někdejší oblastí Kham skládající se převážně z dnešní Tibetské autonomní oblasti a z dřívějších částí Tibetu, které byly násilně připojovány k  Číně od 18. století až do poloviny 20. století.

 

Při mnoha nehodách a komplikacích může cesta mezi kterýmikoli dvěma městy trvat dostatečně dlouho, aby pasažéři mohli pozorovat západ i východ slunce nad okolními vrcholky, avšak kličkování po nejistých cestách v nadmořské výšce téměř 5 000 km je za to odmění úžasnými horskými scenériemi posetými stupami, modlitebními praporky, kláštery a skalními formacemi fantastických tvarů – a třeba i dvojitou duhou.


Zatímco tibetská exilová vláda stále vznáší nároky na Qinghai  a západní Sečuan, zbytek oblasti Kham, což je v podstatě vše na východ od Tibetské autonomní oblasti, je od poloviny 20. století oficiálně součástí pevninské Číny.

 

Oblast však stále zůstává etnicky i lingvisticky převážně tibetská, a to od klášterů se zlacenými střechami, přes lámy v rudých rouchách až po stáda jaků pasoucích se na úbočích hor.


Čínská vláda nedávno financovala stavbu nejvýše položeného letiště světa v Daochengu v jihozápadním Sečuanu s nadějí na zvýšení turismu v oblasti a na utišení tibetského odporu.

 

Letiště zkrátilo cestu mezi Chengdu  a Daocheng  z dvoudenní jízdy autobusem na hodinový let. Umožnilo turistům pohodlnější přístup k tibetské kultuře bez náročných byrokratických bariér jinak vyžadovaných před vstupem do Tibetu, které tady neexistují: v létě 2011 byla sice na letišti ještě patrná vyšší vládní přítomnost, avšak bez restrikcí a sporů ohledně vstupu nebo nutnosti cestovat se skupinou.

 

Přesto si však nejprve ověřte situaci, protože pravidla a restrikce se rychle mohou změnit. Také pomáhá cestovat s čínskou turistickou agenturou, která může cestujícím do Sečuanu individuálně přizpůsobit plán cesty.

 

Přesto vše však cestování v těchto končinách zdaleka není jednoduché, a to kvůli slabé turistické infrastruktuře, vysokým nadmořským výškám i výrazné jazykové i kulturní bariéře.

Národní rezervace Yading

Hlavní atrakcí Daochengu je Národní rezervace Yading asi 140 km na jih. Yading bývá vychvalován coby „poslední Shangri-la“ a je to vysokohorská země ledovcových jezer.

Fascinující sečuánsko-tibetská dálnice

Avšak nejsou to pouze přírodní krásy, co sem přitahuje turisty, park je také místem buddhistických klášterů, vesnic a cílem tibetských poutníků. Tři posvátné vrcholky obklopující Yading odedávna přitahují buddhistické poutníky podnikající posvátnou pouť kora.

 

Pouť je dlouhá 30 km a vede kolem 6032 m vysoké hory Chenresig, přičemž nabízí úžasné pohledy na rozeklané a sněhem pokryté vrcholky, kamenné chatrče a boky hory vyzdobené modlitebními praporky všech barev.

 

Pokud se necítíte na túry v nadmořské výšce více jak 4 000 m, je zde možnost kratších denních výšlapů nebo výletů na koni.

Litang

Pokud se stane, že jsou podmínky na cestě bezchybné, je to 150 km dlouhá tříhodinová jízda z Daocheng  do Litang, malého městečka, kde se život pohybuje ospalým tempem.

Fascinující sečuánsko-tibetská dálnice

Litang je silně tibetský, má klášter a je rodištěm dalajlámů. Určitě stojí za to navštívit zdejší klášter a horké prameny na okraji města, skutečnou atrakcí Litangu je však je sledování zdejších lidí: vrásčití staří muži chodí městem a roztáčejí modlitební kola, lámové v rudých rouchách projíždějí kolem na motorkách a nomádští pastevci na koních, přičemž jejich vlasy vlají ve větru nad úsměvy se zlatými zuby.


Litang je také jedním z míst, kde nejčastěji probíhají nebeské pohřby, pohřebiště se nachází přímo za klášterem.

 

Během tohoto starodávného pohřebního rituálu se mrtvé tělo rozřeže na kusy a přenechá hejnům supů, kteří se vrhají dolů, aby dokončili cyklus života. Abyste tomu mohli být přítomni, je potřeba požádat klášter o svolení nebo získat pozvání.

Garze

Z Litangu se po 260 km namáhavé cesty trvající minibusem sedm hodin (pokud máte štěstí), dostanete do města Garze.

Fascinující sečuánsko-tibetská dálnice

Klášter v Garze je největší v oblasti a je domovem pro více jak 500 mnichů. Klášter pocházející z 15. století se zlatými střechami a stěnami zdobenými božstvy a démony se rozprostírá na svahu a hledí na zelené kopce i na vrcholky pokryté sněhem.

 

Prohlídka okolí s jeho domy z hlíny a dřeva, na jejichž střechách se suší obilí, chilli papričky a zelenina, je stejně působivá jako samotný klášter.


Města v dřívější oblasti Kham se mění pomaleji než ve většině Číny, nezůstanou však navždy nedotčená. Etničtí Tibeťané stále vznášejí protesty proti politické situaci v jejich zemi, do oblasti se pomalu stěhují čínští obyvatelé národnosti han a stejně jako ve zbytku Číny – se tu rozbíhá stavební aktivita.

 

Čínská vláda už několik let pracuje na okružní silnici, která má oblast zpřístupnit, a plánuje přímé lety z různých čínských měst do Daochengu, které mají zvýšit počet návštěvníků. 


Prozatím však tato oblast zůstává převážně nedotčená a je připomínkou Tibetu, jaký býval kdysi.

 

comments powered by Disqus